Variabilichromis moori: ryba pro opravdové nadšence
Variabilichromis moori (synonymum: Lamprologus moori) je překrásná ryba, která osloví spíše nadšence, kteří propadli kouzlu cichlid z afrických jezer Tanganika a Malawi, než běžného návštěvníka zverimexu a akvaristických prodejen. Tato, v akvaristických prodejnách nepříliš známá, ryba pochází z jezera Tanganika, kde se nejhojněji vyskytuje ve skalnatém litorálu jižní části pobřeží jezera.
Juvenilní jedinci tohoto druhu jsou v mladém věku světle nažloutlé barvy, která se pro mnohé může jevit nezajímavě a Variabilichromisi tak zprvu působí velice nenápadně a pro mnohé neatraktivně. Ve velikosti okolo čtyř až pěti centimetrů nažloutlé juvenilní zbarvení Variabilichromisů začne tmavnout, až postupně přechází do tmavě hnědé. U dominantních jedinců se částečné ztmavnutí může projevovat i dříve. To může být jedním z vodítek, jak určit u mladých jedinců pohlaví. Často se totiž první náznaky přeměny dětského šatu na dospělý objevují u mladých samečků. Není to však pravidlem. U dospělých jedinců Variabilichromisů je právě naopak často samička větší než samec. Pohlavní rozdíly jsou na první pohled velice nepatrné a určit pohlaví, zvlášť u mladých již vybarvených jedinců, je velice těžké. V dospělosti jsou zástupci obou pohlaví tmavě hnědí, kdy okraje ploutví jsou lemovány blankytně modrým lemem. Při stresu nebo u spících ryb můžeme pozorovat částečné vyblednutí, které se blíží až původnímu juvenilnímu zbarvení. Častěji se tímto způsobem projevují právě samičky, což může být určitým vodítkem k určení pohlaví. Samečci mívají v dospělosti oproti samičkám nepatrně protaženější ploutve, toto však můžeme pozorovat až u starších jedinců.
Chov v akváriu
Vzhledem k tomu, že určit pohlaví u mladých ryb je i pro zkušeného chovatele obtížné, je vždy lepší pořídit si více jedinců a počkat až se ryby sami spárují. Variabilichromis moori je druh žijící v monogamním svazku a vzhledem ke značné vnitrodruhové agresivitě je lepší chovný pár po spárování od ostatních jedinců oddělit. Vše samozřejmě závisí na velikosti akvária, zda se jedná o akvárium jednodruhové čí více druhové a počtu chovaných druhů ryb. Variabilichromis moori je ryba teritoriální a zvláště v době tření velmi agresivní. Nekompromisně hájí obsazené teritorium, což může být v době tření klidně i třetina akvária. Zcela bez ostychu se vrhají nejen na podstatně větší ryby, ale třeba i na odkalovací zvon nebo ruku chovatele, která při údržbě akvária zasáhne do jejich teritoria. Proto je lepší Variabilichromisi chovat spíše s většími druhy ryb.
Osobně nejsem ortodoxním zastáncem pouze biotopního složení osádky akvária a své Variabilichromisi chovám společně jak s tanganickými druhy ryb (Cyphotilapia frontosa, Altolamprologus calvus…), tak i s druhy z jezera Malawi a Viktoriina jezera. Složení osádky akvária volím spíše s ohledem na potravní nároky ryb, složení vody a teritoriální nároky daného druhu. V současné době se soužití Variabilichromisů s ostatní osádkou akvária nejeví jako problematické. Toto je však věc názorů a osobních zkušeností každého akvaristy, které můžou být různé. Taktéž názory na velikost akvária se budou různit. Jistě i zde platí obecné pravidlo, čím větší nádrž tím lépe. Variabilichromisi jako samostatný pár však mohou docela dobře prosperovat i ve sto litrové nádrži. Tady taky zcela neplatí pravidlo, čím delší nádrž tím lépe. Byť jsou Varibabilichromisi temperamentní, proplouvají spíše v blízkosti svého teritoria, než aby neustále plavali přes celou šířku akvária, jak tomu bývá například u tropheusů. Důležitější než snaha o maximální délku akvária je spíše jeho šíře a plocha dna. Také nevyžadují příliš vysokou nádrž, neboť se zdržují převážně v dolní polovině akvária. Úzká a vysoká nádrž je pro Variabilichromisi nevhodná.
Rozmnožování
Variabilichromisi moori si pro své rozmnožování vybírají klidné a pokud možno, alespoň částečně chráněné místo. Takovým místem může být například očištěné dno někde ve skrytu za kamenem, plochá část většího kamene apod. Sameček v době tření za neustálého imponování, pronásledování samičky a jemného štípání ústy, přivádí samičku na vybrané třecí místo. Zde samička naklade jikry a samec poté nad nakladenými jikrami proplouvá, přičemž vypouští mlíčí, čímž dojde k oplodnění jiker. Inkubace v závislosti na teplotě vody trvá zhruba pět až sedm dní a to při teplotě okolo 27°C. Jikry jsou bílošedé barvy o velikosti 1,5 mm. Po celou dobu inkubace nakladené jikry hlídají oba rodiče a to zcela nekompromisně proti jakémukoliv vetřelci. V jedné snůšce může být v závislosti na věku a velikosti ryb zhruba od 50 do 200 jedinců. Po rozplavání ještě nějakou dobu samička potěr ochraňuje.
Potravní nároky
Co se potravy týká, nejsou Variabilichromisi příliš vybíraví. Ochotně přijímají jak masitou stravu jako například mražené larvy komárů, rybí filé apod., tak i kvalitní vločková nebo granulovaná krmiva. Jako u ostatních druhů cichlid i zde platí, že strava by měla být pestrá a vyvážená. V jezeře se Variabilichromisi živí drobnými živočichy, které sezobávají z řasového porostu, a proto pro ně není vhodná pouze rostlinná strava, která však do jejich jídelníčku také patří. Jako ostatní druhy cichlid vyžadují Variabilichromisi čistou vodu s minimem odpadních látek. Na druhé straně však můžeme říci, že se nejedná o druh, který by byl příliš citlivý na změnu chemismu vody například při výměně větší části vody při údržbě akvária.
Variabilichromis moori je krásná ryba, která si právem zaslouží naši pozornost. I přes svou poměrně vysokou agresivitu, projevující se převážně v době tření, není chov Variabilichromisů nijak zvlášť náročný.
Čtenářům bych chtěl závěrem říct, že článek není vědeckým pojednáním a interpretované zkušenosti s chovem Variabilichromisů mají posloužit pouze jako dobře míněná rada a inspirace k chovu tohoto druhu. Zde vyřčené neberte jako dogma neboť zkušenosti s chovem tohoto druhu může mít každý jiné.
Autor: Robert Tomsa
Zdroj: osobní zkušenosti autora, WIECHECCY, B., WIECHECCY, K. Endemiczne pielęgnice wielkich jezior Afryki. Chorzóv: Zarząd Główny Polskiego Zwiąsku Akwarystów, 1986.
Autor obrázku: Robert Tomsa
Zvláštní poděkování si zaslouží pan Lubomír Čuhel (dlouholetý chovatel afrických cichlid).